Narazil jsem na úžasný venezuelský derriere, když jsem byl venku a.

V typický den jsem se přistihl, že se procházím kolem, když se můj zrak upřel na úchvatný pohled. Zaujala mě žena s dokonale vytvarovanými hýžděmi, opravdovým mistrovským dílem. Neschopen odporu jsem k ní přistoupil a k mé radosti pocházela ze své vlasti, z Peru. Jmenovala se Veneca, krásná Peruánka s tělem, které by mohlo konkurovat těm nejúžasnějším uměleckým dílům. Byla to prodavačka, prodávala své zboží, ale skutečným pokladem byl její dráždivý derriér. Byl to pohled, dokonalá křivka, důkaz krásy a smyslnosti. Nemohl jsem si pomoci, ale nechat se k ní přitahovat, dotýkat se jí, cítit její hebkost a pevnost. A jak jsme konverzovali, její přízvuk, směs jejích latinských kořenů a jejího venezuelského dědictví přidal k již opojnému zážitku další vrstvu přitažlivosti. Její jméno, Culona, odpovídající její úchvatné zadnici, bylo přezdívkou, která rezonovala s pravdou. Její tělo, Madura, svědectví jejích latinských kořenů, byl pohled k vidění. A když jsme se rozešli, nemohl jsem si pomoci, ale pocítit touhu po této chvíli, po pohledu na tu úchvatnou venezuelskou derriere.